Nejsou učitelé.

Kdo ten jazyk umí, jde dělat něco, kde ho uplatní. Kdo ho umí i učit, učí raději v jazykovce, kam chodí ti, co se ho chtějí naučit. Jazykáři ze základek utíkají nejvíc, když už se nějaký najde. Navíc ten druhý cizí jazyk nikdy nenaplní úvazek, takže škola těch učitelů na druhý cizí jazyk nemá moc, jednoho, max. dva, když je víc tříd. Je pak hrozně znát, když jeden z nich odejde.

No a noví nepřicházejí. Na fakultách probíhá, mně přijde až systematické, odrazování. Už přijímačky jsou o výběru minimálního počtu zájemců. I když člověk z toho jazyka odmaturuje, nemá dostatečnou úroveň, vlastně se očekává C1 a výš, u přijímaček. Jenže tu u druhého jazyka má jen málokdo.

Dcera se dostala, bylo jich přijatých 9 nebo 10 (ona byla 9. a vzali ji až na odvolání). Vydržela tam rok a celou dobu se cítila zostouzená, odmítaná, protože všichni její spolužáci měli němčinu jako rodný jazyk a tak jí bylo dáváno najevo, že není tak dobrá. Prý i vyučujícími. Chtěli jsme jí zaplatit ještě další kurzy, ale byla tou školou tak znechucená, že to po roce prostě ukončila (zkoušky měla splněné, jen už nechtěla pokračovat) a bohužel ztratila zájem se jazykům dál věnovat. Přitom kromě angličtiny a němčiny ovládá na komunikační úrovni ještě španělštinu a portugalštinu a má základy francouzštiny, latiny, arabštiny a čínštiny. Ale studovat cokoliv s tím spojené už odmítá.
A kolegyně dcera má stejnou zkušenost z jiné fakulty a to dokonce s angličtinou.

Takže když už to někdo dostuduje, jde raději učit tam, kde vidí nějaký efekt, jazykovky, gymply. Základky nemají kde brát.