Huso já nejsem sportovec a nikdy jsem nebyla, dceřin sport jsme dělali s manželem velmi rekreačně, dcera (která nemá ráda změny) si po návštěvě dne otevřených dveří na gymplu se synem v devítce sehnala a donesla přihlášku na osmiletý tentýž (jsou od sebe 3,5 roku, čtyři školní. Na přijímačky se v podstatě neučila, dostala se někde kousek nad čarou a jako jedinou motivaci uvedla, že to má blíž k místu sportu. Já beru vzdělání pro normální dítě jako něco, co ho má připravit pro život. A jestli ho připraví guvernantka, škola, umělá inteligence, kroužky, oddíl nebo samostudium je přece úplně jedno. Mám kamarády, kteří měli děti na domácím vzdělávání a děti se na běžné přezkoušení naučí během méně než poloviny času oproti škole (dnes už dospělí, pokračovali dál na střední a VŠ). Chytla jsem nějakou statistiku, ale bohužel nemám odkaz, že dnes už se na základní škole dítě naučí mnohem méně, než díky kroužkům, družině a internetu. Nejsem zastáncem jen objevitelského způsobu výuky, nechápu, proč bychom měli dokola objevovat kolo a chci, aby děti byly schopné fungovat i bez strýčka Googla a tety Wiki ale KDE se co naučí je přece úplně jedno. Moje dítě vrcholový sport krom slušné fyzické kondice naučil neskutečné míře samostatnosti, znalostech o stravování (nemůže jíst žádné složitější potraviny, proteinové tyčinky ani třeba multivitaminy), umí od 13 let vařit, nakupovat, hospodařit s penězi, dát účinnou první pomoc, vést tým, time managment, ovládání různých softů na sběr a zpracování výsledků, trénování mladších, měla důvod se učit jazyky a taky se je naučila, umí řešit krizové situace a přestala shazovat figurky ze šachovnice když zjistila že prohrává. V nějakém okamžiku se potřebovala srovnat sama se sebou, přerušila školu a odjela na rok za hranice. Dovednost výchovy dětí tak mohla na rozdíl od většiny z nás zkusit "nanečisto" na sedmiměsíčním a tříletém dítěti. Co z toho by dnes uměla, kdyby honila známky na osmiletém gymplu, chodila si sednout po vyučování do nákupáku a jednou za týden na prusle nebo plavečák? Dnešní vzdělání je strašně odtržené od reality života a pokud je dítě schopno a ochotno si jít za svým, je to značka ideál.