Poslední dobou na mě pořád lezou články o tom, že u nás existuje příliš velké závislost mezi rodinným zázemím (a sociálním zařazení) dětí a výsledky jejich vzdělávání. A že prý důležitým krokem pro omezení těchto rozdílů je zákaz domácích úkolů, protože těm "slabším" dětem s nimi nemá kdo pomoci. To jako fakt? Budeme omezovat rozdíly snížením té horní laťky místo zvyšování spodní?
Jako mě je jasné, že okolo domácích úkolů je spousta potíží a sporných bodů a že samozřejmě rodiče by ideálně chtěli, aby se děti naučily komplet všechno ve škole včetně procvičení a doma by se nemuselo nic řešit. To je ovšem samostatné téma a mám obavu, že při 30 členných kolektivech ve třídě prostě není reálné, aby si děti dobře všechno zažily za ten krátký čas, zejména v těch zásadních předmětech - matematika, jazyky, alespoň základy přírodních věd. Plus v mnoha předmětech je domácí samostatná práce hodně užitečná podle mého (různé ty "projekty"). Takže místo zakazování domácích úkolů bych viděla pro snižování rozdílů mezi sociálními skupinami jako zásadní, aby škola poskytla (samozřejmě za dodatečné finanční zdroje od státu) prostor a možnost pomoci pro ty, kterým rodiče doma s ničím nepomůžou, případně nemají připojení k internetu a další materiální podmínky. Něco jako "doučovací družina" a to i pro 2.stupeň ZŠ. Jasně, že by učitelé neměli tu domácí práci přehánět, zejména tedy si představovat, že se doma děti komplet naučí novou látku (což tak někdy bývá), ale řešit rozdíly tím, že budou raději všichni hloupější, to mi přijde dost kalamitní metoda ...