Knedli, tak ještě je otázka, kolik jich bylo "narušených" už při začátku pedagogické kariéry a komu se to přihodilo nebo podstatně zhoršilo až časem. Ono, tedy, přiznejme si, že je to práce pro psychiku člověka extrémně náročná, zejména v případě nějaké komplikovanější skladby žactva (včetně rodičů) + třeba nějaké "zajímavé" vedení školy ... Někdy si říkám, jestli už samotný fakt, že někdo chce dobrovolně učit zejména na 2. stupni ZŠ, není příznakem narušené psychiky
(nadsázka)