Tak ona tam není absolutní svoboda, že jo. Demokracie je s tím dost v rozporu. V demokracii rozhoduje většina, takže se každý v takovém systému musí někdy podřídit vůli jiných. Nemůže si tam každý dělat jen to, co chce. Jsou tam jasně daná pravidla, mantinely, jen jim je nenařizuje někdo jiný, ale musí se na nich domluvit. Když s nimi nesouhlasí, mohou se pokusit je změnit, ale pořád to znamená o svém názoru přesvědčit většinu, aby to šlo.

Mně se to líbí.

Sama bych tam dělala některé věci jinak (třeba popisovaná hodina vlastivědy mě absolutně nezaujala), ale s principem souzním. Ono to vypadá, že děti si vždy radši zvolí volnou hru, ale není to tak. Děti zajímá spousta věcí z na základě zájmu se učí i to, co jim zrovna škola nenařizuje. Na prvním stupni obzvlášť. A také není těžké jim nenásilně ukázat a pak pomoct zvládnout to, do čeho se jim třeba ze začátku moc nechce, protože to nejde samo, třeba to čtení.
Taky mám zkušenost, že za spoustu dys- poruch může právě násilná a nesprávně vedená výuka. Jasně, že k tomu dítě musí mít nějaký předpoklad, většinou dílčí nezralost, ale to je hodně běžné, že ta nebo ta oblast není při nástupu do školy dozrálá. Když se pak s takovým dítětem nepracuje správně a ještě se vyvine tlak na zvládnutí něčeho, k čemu zatím nedozrálo, z deficitu se rozvine porucha, kterou se pak ne vždy daří napravit. Já to nejvíc vnímám v matematice, kde příliš brzké nasazení čísel a paměťový dril u mnoha dětí vytvoří v lepším případě blok, často ale absolutní nechuť k této oblasti. Přitom jde o velmi inteligentní lidi, často s vyššími akademickými tituly.

Jako problém vnímám to, že na podobnou školu se obtížně navazuje. U nás není možné mít maturitu bez zkoušky z češtiny, vlastně ani nejde získat maturitu bez alespoň formálního zapsání na střední školu. A bez maturity zase nejde dělat spousta jiných věcí. A s uznáváním vzdělání ze zahraničí to také není vždy úplně snadné. Takže dát dítě do takové školy znamená být srovnaný s tím, že nebude snadné fungovat v našem systému i po jejím ukončení.

Doma mám dvě děti, u kterých se ukázalo, že by popisovanou školu potřebovaly. Byly by dneska mnohem dál a nezaplatily by za to tu cenu, kterou zaplatily (i když tak trochu platí, že co tě nezabije, to tě posílí, ale některých zkušeností by člověk dítě rád ušetřil). Ty druhé dvě by se v tom placatily asi více, mají radši vedení a směřování od někoho, ale i tak myslím, že by to bylo lepší než opakované útěky před šikanou (na ZŠ i od učitelek), totální demotivací k učení a vytvoření odporu k něčemu, co to dítě původně milovalo.

Takže jo, fandím podobným projektům a asi by se mi i líbilo být nějakého součástí.