Přidat odpověď
S přítelem jsme spolu již 10 let. Našli jsme se po tom, co nám oběma nevyšlo manželství. Já měla 4 a 6 leté kluky a on 1 a 5 leté kluky. On má své děti ve městě kde bydlím já, ale žije jinde. Kluky měl o víkendu jednou za čtrnáct dní. V době kdy byli kluci malí, a on neměl vyřešené (dobudované) bydlení ve městě kde pracuje a žije, tak jsme víkendy, kdy měl kluky, trávili všichni spolu u mě a byli jsme jako velká rodina. Kluci si rozuměli a bylo to fajn. S kluky jsem mu myslím dost pomohla, zvláště když to byla prťata. Trávili jsem spolu Vánoce, narozeniny atp. A v týdnu kdy neměl kluky tak jednou až dvakrát přijel. Pak mi umřela mamina a moji kluci to velmi těžce nesli, tak jsem domů pořídila kočičku a to byl první kámen úrazu. Přítel s kočkou být v bytě nechtěl a začal jezdit v týdnu méně. Měl dobudované bydlení, tak i se svými kluky začal častěji jezdit na víkendy do svého bydliště. Dovolené, Vánoce a i některé víkendy jsme ale trávili všichni spolu. Je to cca rok, co mi řekl, že mu moji kluci vadí. Moc mě to trápilo, ale skousla jsme to a vzhledem k tomu, že kluci jsou již velcí, tak jsem začala jezdit za svým přítelem do jeho bydliště. Dvakrát do týdne. Nyní mi řekl, že mu nevyhovuje, že se vídáme tak málo. Důvodem je, že je prý doma pět dní v týdnu sám. Přítel oproti mně, nemá příliš koníčků a po práci zůstává jen doma, nikam nechodí. Když jsme o víkendu spolu, tak je to fajn a užíváme si to maximálně. Nevím jak se k tomu mám postavit. Domnívám se, že dělám maximum, ale nic není dobře. Pro upřesnění - bydlíme od sebe hodinu jízdy autem. Snad jsem to napsala trochu srozumitelně, případně doplním.
Předchozí