tinko, já mám pocit, že náš syn z toho dost vyrostl, jsou věci, které dodnes nejí, něco z toho bude návyk, něco prostě opravdu problém, ale zlepšilo se to neskutečně přestaly mu vadit i výšky, skleněné výtahy, dokonce je ochoten něco uplácat i z modelíny nebo sáhnout na hlínu - věc dříve nepřijatelná jako je vidět, že se v některých situacích dodnes cítí nekomfortně, ale dokáže to překonat... a hlavně si obvykle uvědomuje, že je problém v jeho vnímání, ne v té vnější okolnosti... pokud teda nemá hlad, jak má hlad (rp. klesne mu asi cukr), je na zabití (což má asi po mně )