Inko, jasně. Ale i když člověk toho manžela na živení má, tak stejně nepovažuju to tradiční dělení rolí po celý život (ne třeba jen když jsou děti malé) za šťastné.

Někdy čtu na FB skupinu Protivné sprosté matky. A tam je tolik, fakt hrozně moc, příběhů, kdy ten chlap ženu ekonomicky drží pod krkem. Přiděluje jí milostivě nějaký peníz, od partnerky očekává, že zaplatí takřka všechno z rodičáku. Ty ženský mají pak strašně omezenou možnost z toho nějak uniknout.

Já neprosazuju nějaké totální nasazení obou rodičů a vysoké kariéry, to fakt jde jen obtížně skloubit s rodinným životem. Ale buďme upřímné, těch hodně vysokých kariér zas tolik není. Spíš prosazuju to, aby ženy myslely na zadní kolečka, aby hledaly práci, kde vydělají relativně normální peníze a nekoukaly jen na to, jak to jde dohromady s vyzvedáváním dětí. Ono se to bohatě vrátí - já si třeba mohu dovolit ten kratší úvazek proto, že má práce je hodně kvalifikovaná a tudíž dobře placená. A není moc lidí s tou specializací.

Pro komunitní život, jak psala níže Sally, jsem velice, myslím, že je to moc důležitá složka dobrého života. Bejt pevně ukotvenej v místě kde žiju a nějak participovat na dění. Myslím, že se to s prací nějak nevylučuje, naopak, velká výhoda příprava a realizace těchto akcí je, že se toho účastní i děti.

A pak ještě jeden poznatek - myslím si, že člověku není moc neprospívá zbavit se skoro všech povinností. Je to hodně vidět třeba na těch nástupech do důchodu, typicky na chlapech, často se s nima stane něco strašného :) Naopak, vidí-li člověk někde někoho hodně starého a stále vitálního, je to většinou činorodý člověk, který pořád něco dělá. Ona ta činnost je člověku vlastní, si myslím. ale jasně, každej máme jiný temperament, to se nedá nic dělat. Ale jen že bych ten odpočinek zas tolik neglorifikovala, protože se to často zhoupne do úplné ztráty tempa a pasivity.