No u nás je potíž že ona neví co by chtěla. Ví že nechce na gympl a nechce mít chemii a fyziku, ostatní je jí buřt. Takže už výběr školy byl oříšek a když s ni mluvím o maturitě tváří se že to je za sto let a vůbec nevnímá že se jí to týká.
Ona i sama řekla tuhle tátovi jako hele dělám to, protože musím a snaží se ale nečekejte že mě to bude bavit.
Vůbec si u ní neumím představit že sama sedá ke stolu s tím že dneska už ten výraz fakt dá
Jít na ty zkoušky nanečisto jí taky pomohlo když viděla kolik tam bylo dětí už v prosinci. Ale bez nás by se učila minimálně možná až těsně před a to je pozdě