Naši se o mě taky vždycky zajímali, hlavně maminka. Poradila, řekla svůj názor, ale tak od cca 15 let mě do ničeho nenutila. A já jsem se jí vždycky svěřovala. Zajímala jsem se i o svoje děti, ale třeba ve věci výběru střední školy jsem měla jen poradní hlas, u vysoké už mi bylo jen oznámeno, kam nastoupí. Vztahy s partnery jsem nikdy neřešila, to bylo čistě na dětech, ale o synovy partnerky jsem se přiměřeně zajímala, tj. byla jsem ráda, když mi je představil a chovala jsem se k nim přívětivě a nikdy je nekritizovala. V současnosti se zajímám, co děti dělají, jak se jim daří, telefonuje mě si, občas se vidíme. Vím, že děti vědí, že jsem tu pro ně, a že jim vždy pomůžu, jak to bude možné. Věřím, že kdybych něco potřebovala, pomůžou mi taky.