KDysi jsem měl kolem diagnostiky střevního autoimunitního zánětu hrozný bolesti břicha. Nikdo mi nevěřil, tak mne poslali na psychiatrii, ale doktorka tama akorát nahlédla smíšenou úzkostně-depresivní poruchu. Byl jsem ve stavu, kdy jsem neviděl na měsíc dopředu, věděl jsem jenom, že další den budou zase hrozný bolesti, problémy s vyprazdňováním, ... Nemohl jsem se dívat an TV protože ve mne to vyvolávalo další úzkosti a navíc mi obrazovka blikala. Pak se naštěstí povedla diagnoza.

Ale načatá psychika už zůstala a tak beru celou dobu AD. KDyž jsem na to zapomenul na víc dní, nebo když jsem je musel vysadit kvůli změně, tak jsem poznal, že mají smysl. Taky obvykle ve stresových obdobích pomohlo zvýšení/snížení o stupeň. Byl jsem tak domluvený. Ale vždy to zabrala až za minimálně týden, spíš 14 dní. A teprve cca za měsíc byl plný účinnek.

Obecně ta dlouhodobá nenachávájí závislost ve smyslu bažení. Klidně na to zapomeneš a vzpomeneš si až ve chvíli, kdy už ti je fakt blbě (pokud jsi lempl).

Spíš řeší prostě snížené hladiny neurotransmiterů a modulátorů, čili těch látek, přes něž neurony komunikují. Prostě nedobré složení té polívky, v níž plave mozek. To samozřejmě může být pro nedostatek produkce, nebo pro přetížení mozku ať už stresem, nebo poruchou s větší potřebou. Trochu jako DM 1, nebo 2.

Typicky zpomalují metabolizaci serotoninu, čili jeho likvidaci v těle a tak pomalonku jeho hladina vzroste. Což vyvolává pocit štěstí=víc energie= atd.