Já bych třeba byla nerada, když bych se dověděla, že se někde kamarádka sama trápí a nemá s kým promluvit, to jsme schopna někam dojet, vytáhnout jí na kafe, do sauny, na lyže, cokoliv, po telefonu vyslechnout, doprovodit k odborníkovi, sehnat na někoho kontakt.

Ale co bych absolutně nezvládala je permanentní fňukání a stížnosti. I jsem měla jednu takovou kolegyni, co nonstop mlela o tom, jak strašně trpí, kdo se s kým rozešel, kdo se kam odstěhoval, co se kde komu doma děje, co má určitě za nemoci, jen se to jaksi u doktorů zatím nepotvrdilo, atd. Musela jsem jí utnout, ať už mi to ani neříká, když mi důkladně popisovala nějaké gynekologické vyšetření.

Totéž tchyně, vyžívá se v popisování cizích velice intimních potíží a vymýšlení hrůz, komu se co určitě stane, ráno nám píše SMS, ať neuklouzneme, volá nám, kdo kde úspěšně přistál letadlem a kdo má nemocnýho pejska... Tohle bych absolutně nezvládala. Nebo celou rodinu pořád dokola obvolávala, že šla se zpožděním na prohlídku a měla lehounce vyšší tlak než byl ten minulý, prostě hrůza, atd. atd.
Musím jí vždy pochválit, jak jí to sluší a vyprávět nějaké zábavné téma, protože na její katastrofické lidské nastavení opravdu nemám sílu, fakt ne. Ale jinak je to fajn akční ženská.