sedmikrásko, ano, bohužel nějaké pomáhání je vnímáno často negativně. Já třeba něco velice intenzivně dělala při škole, těžím z té zkušenosti dodnes, takže je otázka, kdo komu vlastně pomáhal... Ale mojí rodinou to bylo vnímáno dosti negativně, třeba můj otec se vyloženě vztekal, co bych na to řekla, kdyby odjel dělat doktora do Afriky - no tak jsem mu řekla, ať jede :) A ve 20 jsem už bydlela jinde a rodině nic neříkala. Jen v kovidu jsem potřebovala něco konzultovat a opět jsem dostala vynadáno, že určitě zase pomáhám někomu, kdo si to nezaslouží. Anebo jsme pozvali hodně lidí na svatbu, a moje rodina hned začla přepočítávat dar (y), co jsme dostali, a že se nám to prý tedy vyplatilo, i když jim to přišlo jako vyhazování peněz, tolik lidí zvát.
Jo, v mojí rodině se neslo heslo "co nejvíc si nahrabat pro sebe a ostatní svět neřešit" Velkorysost se stále učím od manžela, ten je v tom úplně fantastický. Doma jsem dostávala vynadáno i za takovou blbost, že někomu půjčím lyže (odprodej z půjčovny), protože co když mi je někdo odře...