U moře jsme naposledy byli před covidem, já vlastně na pár dní během covidu jako doprovod babičce. Chtěli jsme dát s dětma Tunis nebo Egypt letos na podzim, ale začal konflikt Izrael/PAlestina a nějak se nám přestalo chtít, uvidíme jestli na jaře. To bude pro všechny první letecká dovolená, jinak to byl "jen" Balkán autem a nízkonákladově.

Masakr to je i není, nemáme žádné dluhy a hodně se samozásobíme + máme pomoc od rodiny, takže nám stačí menší obnos než běžné rodině a nemusím řešit jestli koupím holkám šatečky nebo sobě tričko.

Ale do budoucna bude hůř, dost nás dohání green deal, manžel bude muset na prahu šedesátky totálně otočit obor podnikání, budou potřeba obří investice a není záruka, že se vše povede. Docela ho obdivuji, že v době, kdy jiný už myslí na důchod, on řeší jak zabezpečit rodinu a vlastně začíná v oboru, který nikdy nedělal, to by těžko zvládal daleko mladší člověk.
A pro mě to znamená, že budu na vše sama, stejně jako před dvaceti lety, budu na samotě od rána do noci sama a vše bude na mě, nespíš už letos v létě. A když už bude doma, bude dohánět resty kolem domu, v lese a tak.
A není záruka, že nás uživí, nejspíš po rodičáku budu muset shánět alespoň poloviční uvazek, ale na to je ještě pár let čas, ono se to nějak vyvrbí.
ALe tím si nestěžuji, jen že to také momentálně nemáme uplně jednoduché.