Já jsem tady asi nejstarší, takže pamatuju dobu totality už v období dospělosti a dětí, devadesátá léta taky jako dospělá pracující matka, dnes jsem důchodce. Nejhorší doba za mě byla totalita, jakmile jsem dospěla, dostudovala a začala chodit do práce, narodily se mi děti, musela jsem se starat o domácnost, uvědomila jsem si naplno, v jakém žijeme otřesném marastu a bezvýchodnosti. Pak přišla revoluce, uvolnění, naděje. Asi dva, tři roky jsem žila v euforii z nových časů, pak se vše tak nějak ustálilo a už jsem současnost nevnímal přes růžové brýle, ale uvědomovala jsem si i ta negativa, ohromná kriminalita, rušení podniků a masové propouštění zaměstnanců, to, že komunisté nejen, že nebyli nijak potrestáni, naopak díky svým dřívějším kontaktům se dostali lehce k penězům a majetku, různí šmejdi a podvodníci typu Viktor Kožený, ale i menší kalibry měli pre. Osobně jsme v devadesátkách museli hodně šetřit, jednak se skokově zvedaly ceny všeho, jednak jsme šetřili na být a hypotéku. I ty dovolené jsme si tehdy odříkali.
V současnosti osobně jsem velmi spokojená, mám vše, co si můžu přát, po materiální stránce nijak nestrádám. Totéž nikdo v mé sociální bublině. To, že jsou lidé bombardováni ze všech stran negativními zprávami, je pravda, ale je to na těch lidech, co si k sobě nechají přibližovat. Nikdo nikomu nedrží pistoli u hlavy, aby četl na internetu články, aby poslouchal v televizi zprávy nebo politické debaty, aby četl negativní, agresivní a sprosté diskuse pod články na Novinkách a jinde. Lidé se dobrovolně nechají zavalit negativitu a pak si stěžují.
Samozřejmě, že doba není růžová, válka na Ukrajině a v Izraeli, islamisté v Evropě, klimatické změny a boj s nimi, chudoba, nemoce. Ale kdy byla ta úžasná doba, kdy se všichni měli jak v ráji? Už i v tom ráji měl Adam s Evou problémy s hadem. Prostě ty staré zlaté časy jsou jen a jen iluze.