Žejo, je k sežrání... a v principu je to takovej bílej Vinnetou
Tady tou odbočkou nijak nechci zlehčovat hodně náročnou situaci rodičů, kteří řeší transtouhy dětí. Jen to dokresluje, že opravdu velká část žen se v dětství i dospívání dokázala ztotožnit s mužským hrdinou, cítila se jako kluk. Nebo se cítila "nijak". Ale nebyla volba, byla lajna. A taky: nebylo potřeba "volit" brzo. Že jsem se ve 12 cítila dobře jako kluk nikoho nezajímalo, a ani mně to nepřišlo divný. Neřešila jsem to. Nebylo to téma.
Ani dneska se nelíčím nebarvím nelakuju, když se ostříhám omylem dohola nehroutím se, prostě celkově mi nepřijde ten rozdíl ženy x muži tak zásadní, abych to nějak intenzivně vnitřně prožívala a vnějškem demonstrovala.
Dle mého k problému přispívá i to, že se dnes líčí barví mladinké dívky. Pokud se některým do toho nechce, mají možná pocit, že je s nimi něco blbě. To se naší generace netýkalo, líčily se až dospělé (jo, na gymplu bylo pár spolužaček, které začaly někdy kolem 17, ale to byly ty zralejší). Zároveň už jsme mohly bez problémů nosit kalhoty Ideální doba pro klid se najít, než to bude aktuální (jako s kým navazovat partnerský vztah).
Dneska je to vážně těžký