Jedno z dětí vyrostlo na kukuřičných křupkách a vařeném hovězím, jiné jídlo nedalo do pusy.
Dost omezený jídelníček má pořád, nejí asi milion jídel, ale už ho neřeším, jeho boj.
Někdy v roce a půl jsem se ptala dětské doktorky, jestli existují nějaké multivitamíny pro batolata, že mám strach, protože mu určitě musí vitamíny chybět, když nic nejí.
Dostala jsem kázání, že stačí vyvážená strava, ale jak ji do něj mám dostat neporadila.
Vybavuji si, jak ho někdy ve třech letech hlídala babička a zoufalá volala, co to dítě jí. Že uvařila to či ono, nakonec i řízek s bramborovou kaší, ale dítě nedalo nic do pusy. Prý poslala dědu pro párek a kofolu, protože přece musí něco jíst. Párek s kofolou si dal. A to babička jí hodně zdravě, to musela být veliká zoufalost.
Vyhladovět nepomohlo, žaludek se scvrkl a jedl o to méně, navíc nepociťoval hlad.