Jím maso stejně tak jako všechno ostatní. Kousek masa, kousek obilovin, luštěnin, mléka, vajec, zeleniny... Jím to, protože je maso dostupné, jsem zvyklá ho jíst, vlastně se mi nechce ho nejíst. Jsem lovec úplně stejně jako sběrač. A mám radost když "ulovím" nějaké maso. Zvířata mám ráda, ale nepříčí se mi je jíst.
Taky bych raději jedla jen zvířata "šťastná", ale úplně to nejde, takže jím i ta utrápená. Mrzí mě to, ale bohužel. Svět není spravedlivý. Já žiju nespravedlivě v blahobytu a rozežrané společnosti - měla jsem prostě štěstí na dobu a místo k životu. Až se narodím třeba někde v Africe nebo v jiném chudém kraji, budu holt jíst každý den placku.

Maso tedy jím ze zvyku, jsem zvyklá od mala, že jím maso, tak ho prostě jím. Můj bývalý muž byl vegetarián, teď je vegan, veganskou komunitu trochu sleduju, ale zatím se mi fakt nechce nejíst maso, i když si ta zvířátka spolu tak pěkně hrají a jsou živá šťastná.