V rámci karate jsem první rok měla jednou týdně sebeobranu, druhý trénink v týdnu byl normální karate. Trénovali jsme hodně reálné situace, myslím, že ještě několik let poté bych zareagovala účinně ( pro každý způsob napadení jinak, to tu nemá smysl vypisovat...), ve skutečnosti jsem tedy neměla možnost to ověřit.
Ale také jsme se učili padat, a to jsem tedy opravdu využila a ve zdraví "odkoulela" dost krizovou situaci.

Každopádně disponuji přirozeně ráznou "nebojácnou" chůzí, protože se obvykle fakt nebojím.