Přidat odpověď
Mickey, já chodila taky velkou část děství spát dřív, než jsem byla schopna usnout. Mám dva mladší sourozence a chodili jsme spát najednou, "po večerníčku", což bylo kolem sedmé, později jsme museli zhasínat nejpozději v osm. Rodiče chápu, chtěli mít večer klid. Mimochodem můj bratr to převzal, jejich děti taky dlouho chodily spát strašně brzy ještě v mladším školním věku snad v sedm (teď už tedy nevím).
Ale já jsem s tím byla asi snějak mířená, že to dlouho trvá, než usnu, naučila jsem se různě "snít", vymýšlet si různé fantazie, varianty jiných životů a tak, určitě jsem neřvala. Někdy jsme blbli i se sourozenci (což vedlo k sankcím) jindy oni usnuli (nebo jsme nejdřív blbli, pak oni usnuli a já ještě ne) a tak nastalo toto. Jako menší jsem si v té posteli k tomu "snění" i hrála (stavěla různé domky z deky, případně jsem měla předem propašované nějaké věci pod polštářem, včetně oblečení, do kterého jsem se převlékala a tak), později už jen ležela ... Vydrželo mi to vlastně dost dlouho, usínat krátce po zalehnutí jsem začala snad až na VŠ celá záležitost se "sněním" vzala za své myslím až s dětmi ...
Předchozí