Inko, tak u nás přesně naopak - minimálně v místnosti někdo musel být, ideálně já, s manželem to moc nefungovalo, chtěl prostě mě... a taky jsme měli rituály, taky jsme ho nedávali spát čilého, ale zas ani přetaženého...prostě tenkrát nefungovalo nic. Ale tak co, přežili jsme to všichni a dneska je to samostatný kluk, který dávno k usnutí nikoho nepotřebuje a ani nás nemusí mít pořád za zády. Prostě jsme mu v té době dodali to, co potřeboval a teď už je v pohodě.