holky, děkuju všem za názory a za slušnou debatu celkem bez hejtů, moc si toho vážím, jste skvělé
z toho co tu padlo ještě k doplnění:
- ne, není to příběh do časopisu, je to můj reálný životní příběh, ano sama bych tomu taky nevěřila kdybych to nezažila, bohužel jsem dlouho nepotkala nikoho použitelného pro život, takže jsem se po 40 už pomalu smiřovala s tím, že mám krásný život, ale rodina mi holt není souzena tak si budu užívat dokud to půjde a najednou bum, objevil se úžasnej chlap pro život a protože byl mladší a taky děti neměl, řekli jsme si, že to zkusíme s tím, že pokud se to již nepodaří, budeme mít hezký život i bez dítěte, pokud se to podaří, skvělé...
- co se týká darovaného vajíčka, takhle jsem to samozřejme původně ani nechtěla ani neplánovala, jistě že jsem chtěla geneticky vlastní dítě, bohužel už jsem neměla dost svých vajíček a toto byla jediná možnost jak mít děťátko, které si (oproti adopci) budu moct alespoň odnosit a porodit a bude geneticky mého manžela, ano je velmi těžké se s tím vyrovnat, člověk to v sobě hodně řeší, ale teď když vidím kolem sebe běhat ten "výsledek" jsem nesmírně šťastná, že jsme se tak rozhodli a že existuje tato možnost a jsem vděčná ženám, které vajíčka darují ať už pro to mají různé důvody, pro ty maminky je to obrovský DAR
- jak je to u nás doma ze strany chlapa a touhy po druhém dítku - já hodně váhám (spíš ale jsem PRO), manžel by sice na jednu stranu chtěl, na druhou se ale bojí víc než já, ale u nás žen samozřejmě mnohem víc hrajou roli emoce a hormony, ti chlapi to berou víc pragmaticky, on třeba řeší že měl teď pár dní trochu zablokovaná záda a že když se to stane znovu, nebude mi moct pomáhat s dětmi, on je takový hodně opatrný a extrémně zodpovědný typ, což je ale pro rodinný život a rodičovství k nezaplacení, moc to na něm miluju (i když mě s tím někdy taky pěkně štve 😀)
- co se týká financí a životního stylu, já jsem na volné noze takže mám absolutní svobodu a tolik času kolik potřebuju, muž je na rodičáku abychom si mohli užívat sebe a dcerku a po skončení rodičáku plánuje taky dělat na sebe a do klasické práce se už nevracet takže by nás nečekal takový ten hektický každodenní shon ráno brzo vstávat, rozvézt děti do institucí, letět do práce, odpoledne druhá směna doma a večer polomrtví padnout do postele, myslím si, že tohle hraje taky velkou roli plus člověk není tolik ve stresu kvůli penězům a jestli dětem nebo sobě může dopřát to či tamto nebo třeba zaplatit dobrou školu
- co se týká pomoci prarodičů (našich rodičů, kteří už by vzhledem k věku moc nepomohli), my tu pomoc nemáme ani teď, všichni bydlí od nás daleko a navíc jak hodně cestujeme, máme je ještě dál, takže když potřebujeme hlídání, máme kolem sebe dost kamarádek co už mají děti velké a chtějí si užít to naše
- co se týká sourozence, my oba sourozence máme a jsme rádi, není to pro mě ale hlavní argument PRO
- co se týká toho, že by dcerka zůstala sama kdyby se s námi něco stalo, jednak nepředpokládám, že bychom odešli oba najednou (jasně, nehody se stávají, ale to i mladým lidem), druhak je v rodině dost lidí, co by pomohli (bratranci, sestřenice, další příbuzní i přátelé)
- co se týká fyzické kondice a energie, asi jsem v názoru hodně ovlivněná tím jaký naturel mám já (jsem hodně akční, energie mám dost i když samozřejmě jsem z dítěte často unavená, což jsou ale i mladé maminky) a hlavně moji rodiče i jejich noví (dlouholetí) partneři jsou všichni velmi aktivní fyzicky i mentálně a to i ve věku 75-85, cestují sportují zajímají se o dění kolem sebe, mají chytré telefony, facebook a tak
- co se týká názorů "je to proti přírodě" apod, tohle vůbec neberu v potaz, jo dřív bych řekla to samé, ale když se o to člověk začne pak víc zajímat, zjistí že "proti přírodě" je dneska většina toho co děláme a když existuje možnost jak děťátko mít, otěhotnět, odnosit ho a porodit ho, super... jinak limit pro IVF je u nás ze zákona 49 let (na Slovensku 50), na klinice mi řekli, že ani menopauza s tím nesouvisí, dokážou pomoci otěhotnět i ženě po přechodu, hlavní roli hraje počet/kvalita vajíček (což se tedy dá řešit darovanými, ano není to ideální možnost, ale pokud je to jediná jak mít dítě.... ano taky bych si dřív myslela, že do toho bych teda NIKDY nešla, ano není úplně jednoduché se s tím vyrovnat, ale já si často říkám, že dcerka by nemohla být dokonalejší ani kdyby byla z mého vajíčka, protože ona je opravdu skvělá) a dále hraje roli schopnost dítě donosit, což u mě problém nebyl
- co se týká aktivit s dětmi, my ani jeden nejsme založením žádní sportovci, takže bychom nejspíš s dítětem moc nesportovali ani kdybychom ho měli o 10-15 let dřív, ale dcerku se budeme snažit vést a rozvíjet tak aby mohla dělat cokoli co ji zaujme a buď to bude absolvovat s námi nebo s někým z rodiny / přátel / kroužek / trenér / učitel apod.
- zkusila jsem ještě odpovědět na některé názory jednotlivě
ještě jednou díky