Přidat odpověď
Nikdy neříkej nikdy.
Navíc si tohle fakt těžko představí někdo, kdo v té situaci není.
Jednou kdysi dávno, se mi tady na Rodině stalo, že se probíral nějaký konkrétní problém s adopcí, já tehdy měla devítiměsíční dítě a té dotyčné , která měla adoptovat právě devítiměsíční dítě, jsem napsala,že si to vůbec nedovedu představit,že bych neměla těch svých dosavadních 9 měsíců, že by mě to strašně mrzelo, že bych přišla o ty nejdůležitější momenty.
Zpětně bych si nafackovala. Já to tenkrát fakt tak cítila,ale pro ni to její bylo "právě narozené, malinké", všechno před nimi. Bylo to ode mě hnusný.
A kdybych jako zakladatelka měla zázemí,podmínky, jedno malé dítě a "někde tam" teda možná sestřičku nebo bratříčka, co já vím, jak to bere,tak bych asi ohled na nějakej můj věk nebrala, vždyť zrovna ten není na tom nejpodstatnější.
Předchozí