souhlasím, Buřte
a taky jsem si uvědomila, jaký by asi byl syn, kdyby po 3,5 letech nepřišla jeho sestra - ten ji teda sakra potřeboval, ta mu panečku rozšířila obzory
prvorozený syn míval tendence si myslet, že on je jakýsi etalon a mladší holčička by se mu měla přizpůsobit a vývojově ho dohnat
snad je to i tím, že jsou hodně odlišní a na tu vzájemnou odlišnost si prostě odmala zvykají - na věkový rozdíl, rozdíl v temperamentu, pohlaví (v našem případě), rozdíl v zálibách, biorytmech
už si sáhli na většinu sourozeneckých postojů - na vzájemnou animozitu, strach o druhého, už byli spojenci taktizující proti rodičům - a stále se mezi tímto přepínají