Federiko, tomu velmi rozumím.
Já jsem na poslední třídní schůzky mladšího dítěte před maturitou šla právě jen z nostalgie. A myslím, že všichni. Nic jsme nepotřebovali řešit, informace se sdílejí elektronicky, ale popovídali jsme si o zážitcích z maturitního plesu a naposledy jsme si poseděli v lavicích. Já jsem si pak dojatě prošla celou školu, měla jsem tam děti osm let a byl to zvláštní pocit, že odteď už tam nikdy nepůjdu.