Lahvičku do rohu postýlky udělám také, ale už je to zlozvyk, kdykoli se otočí už šátrá po lahvičce, dvouletá stává co tři hodiny. MAzec.
Když nedostane mlíko, stačí ji pár kapek, tak začne vřískat a vzbudí roční segru a budou vřískat obě.
Tak zatím na to jdu cestou nejmenšího odporu, udělám dvě lahvičky do postýlky a pak vstanu udělám další dvě.
Když jsem donucena vstávat ráno, jsem vyřízená, vypravím starší děti do školy a holky posadím před obrazovku
, abych se mohla vysprchovat a vypít si silný čaj. PAk už jsem použitelná.
Ale to není věkem, jsem prostě sova stejně jsem to řešila i ve dvaceti, rána nedávám celý život.