Fren, tak stejně nikdy nevíš, kolika let se dožiješ...já měla syna až ve 34 a takhle jsem vůbec neuvažovala. Ani z hlediska vnoučat - co když syn ani nebude chtít rodinu? Neupínám se na to, že jednou budu mít vnoučátka...Takhle jsem nikdy neuvažovala, prostě jsme se rozhodovali k takovým důležitým věcem podle toho, jestli jsme cítili, že je na ně ten pravý čas, nějak to vyplynulo samo - společné bydlení, svatba, stěhování, dítě...nic z toho jsme přímo neplánovali podle toho, kolik nám je let. Prostě to postupně nějak přicházelo a vyplývalo samo. Jako jo, jediné, co mě mrzí je, že se můj táta už mého syna nedožil, jenže prostě mrtvice no...