Taky jsem říkala, že byla, i když nebyla. Abych měla klid.
Já tam byla devět měsíců říjen 79 - červen 80. Se scoliózou. Když jsem tam jela, tak jsem nervozitou zvracela. Když jsem se v korzetu vracela, spolužáci zrovna odjížděli na spartakiádu. Mléko si teda nepamatuju, pamatuju si jen jednu ment.postiženou spolupacientku, která tam neustále naříkala. Ale na pokoji jsem měla kamarádky z Čech i zo Slovenska, hádaly jsme se, zda jsou hezčí Jižní Čechy nebo Praha, P.Rezek nebo V.Neckář, měla jsem plný památníček, nalomila si prst při vybíjené, zhoršený prospěch z tamní školy, možná jsem taky přibrala, však se tam hodně leželo a polohovalo až z toho natahování bolela sanice. Bylo to takové malé vězení pro dětskou duši, bylo mi 12 - 13. Možná jsi byla moje spolutrpitelka. Taky na to nevzpomínám moc ráda, ale mě tam hlavně chyběla volnost, svoboda a příroda.

Korzet jsem pak stejně moc nenosila, takže budu mít křivá záda do smrti i po smrti. Ale záda mě neboleji a sloužeji i tak. (Ne soužeji, sloužeji).