Já jsem četla vždycky, čtení potřebuju k životu jako jídlo. Naštěstí už je pryč doba, kdy jsem měla knížku na měsíc, protože jsem fakt nenašla víc než pár minut denně kvůli práci. Večery doma běžně trávíme tak, že buď koukáme na něco na obrazovce a já u toho třeba štrikuju, skládám prádlo, vyčesávám psa.. (dělá mi dost problém se soustředit jen na obrazovku, zvlášť u věcí, které znám), nebo se manžel kouká na nekonečné série detektivek a hraje u toho šachy a já otevřu knížku. Na dovolenou jsme vždy tahala hromádku knih, v tomto případě hurá za čtečku, tu si můžu vzít i na krátký výlet. Manžel četl málo, severské detektivky, Dicka, Francise. Po covidu se strašně špatně soustředí, teď začal poslouchat podcasty na různá témata. Ty, stejně jako audioknihy neumím já, ztrácím se, začnu myslet na něco dalšího. Dcera je knihomol po mně, čte ale jinak (já čtu "s předpírkou" jak to kdysi nazvalo kterési naše dítě, natáhnu celý odstavec a pak teprve čtu podrobně jednotlivá slova, čtu rychle, vztekám se vnitřně když musím na někoho čekat třeba při rolování obrazovky nebo čtení smlouvy). Kluci čtou pořád oba (33, 23 let), víc už teda na netu ale knížka pod stromeček (u mě s dcerou hromada knih) nám udělá radost všem.