Ještě jednou všem děkuji za cenné rady.
Všechno nakonec dopadlo dobře a syn mě považuje za čarodějnici. Poté co jsem se ve čtvrtek ráno dozvěděla, že zásilka je ztracená, a přežila jsem infarkt, kontaktoval syn odesílatele v Itálii. Odpoledne už jsem musela synovi oznámit, že je to možná ztracené. Asi za hodinu syn volal, že balík (nepoškozený, kompletní) přivezla pošta. Pravděpodobně depu pomohla moje informace o velikosti balíku. Moc děkuji paní v depu, že se tím začala zabývat.
Kdybych se ale do depa nedovolala (což byl obrovský zázrak), tak jsme pravděpodobně zásilku nikdy nedostali. Ani nechci myslet na to, co se děje s malými zásilkami, které někam zapadnou. A nejhorší je, že člověk ani při maximální snaze nemá šanci problém řešit. Nikam se nedá dovolat, info linka nefunguje, nikdo nic neví.
(A pro ty, které zajímal obsah balíku. Šlo o dvě na míru vyrobené závodní monoploutve.)