Přidat odpověď
Federiko, u nás podobný přístup zabral někdy předloni u syna, když měl tendenci kašlat na učení. Řekla jsem mu, že je to jeho věc, jestli se bude učit, nebo ne, že naše škola to není, že my už máme svůj život, školy i práci vyřešené, ale že jestli jednou chce dělat to, co by opravdu chtěl, tak bude muset začít něco dělat. A nebo se smířit s tím, že pak třeba bude dělat školu a práci, co ho nebude bavit ani trochu. Zabralo to a drží se toho doteď. Až se divím. Už tak dva roky se mnou učení vůbec neřeší, kdybych se občas nekoukla do sešitů, co má zrovna doma, tak bych ani nevěděla, co probírají. Jen občas z nějaké jeho zmínky. Ale letos se sám hned hlásil na hodiny přípravy k přijímačkám, co mají ve škole, hodinu češtiny a hodinu matiky, mají to zadarmo, plus ještě bude mít jednou týdně ty přijímačky nanečisto. A myslím, že mu fakt záleží na tom, aby se dostal, kam chce. Akorát ke čtení ho asi nedonutím, pravděpodobnost, že by jeho školu u přijímaček zajímalo, co čtou, je asi minimální...
Předchozí