Rodinová :: A paradoxne, kdyby nebyla valka, nebyl by Izrael nebo ne v te podobe jako ted, protoze tlak verejnosti (jak moralni po tom, co se jim stalo, tak financni pomoc americkych zidu) vznik urychlil.
Ale to je cobykdyby

To je složitější. Anglie původně počítala, že tam bude mít svoje židovsko-arabské moderní dominium, jako Kanadu, Austrálii, Nový Zéland, Irsko, ... Že tam budou končit ropovody z Iráku atd.

Koncem 20.let se po úplatcích a násilí mezi rodinami nechal zvolit Amin Husejní jeruzalémským mluvčím. Do té doby bezvýznamná funcke, ale o ji povýšil na vůdce Arabů v Palestině. V zápětí vyhlásil útoky na žisovské vesnice a osídlení a začal arabský teror.

Důvodem údajně bylo zneuctění arabské půdy příromností Židů, ale reálně Arabové byli naštvaní kvůli rostoucímu počtu Izraelců, z pár procent na 30% a vykupování arabské půdy. Většinou opuštěné, ono se Židům nechtělo jít hned do bojů. Od majitelů často v Damašku a dále, kteří území vlastnili ještě z doby tureckého feudalismu (cca do 1918). "Židovské zlato" se majitelům líbilo, často za přemrštěné ceny, které dotovaly židovské organizace z USA a Evropy. Hodně Rothschildové ... Když došlo k povstání, tak Briti přišli s Bílou knihou, která omezila židovskou imigraci, a měla směřovat ke vzniku Arabsko-židovského státu. Nelíbila se nikomu.

Oproti feudální formě života Arabů přišli Židé s poměrně výraznou demokracií a levicovými myšlenkami. Vlastní kolonizace se děla mládeží sdruženou v kibucech - veskrze demokratické-komunistické komuny, kde všechno bylo všech, krom manželek, někteé byli sekulární, jiné náboženské a společně se podíleli na práci na polích, péči o zvířata, majetek byl všech a o všem (třeba kdo půjde studovat) se hlasovalo. Společně pečovali často i o děti a společně vařili. Muži i ženy společně bojovali proti arabským a zvláště beduínským nájezdům. Vedle toho byli normální vesnice (kfar) a mošavy, což byla střední cesta. Pozemky společné, nebo vlastní, technika společná, domy a záhumenky vlastní, zvířata některá tak, druhá jinak. Dodnes řada kibuců a mošavů fungují a vyrábějí třeba i elektroniku. Existuje ovšem zákon o jejich přeměně do normálních firem. Kibucy ovšem byly nejaktivnější v kolonizaci.

Celé židovstvo si volilo vlastní zástupce ve správě Jišuvu -židovského osídlení. A již tehdy vznikají zárodky politických stran. Židé zvyklí na správu synagog atd. byli vždy politický a poměrně demokratický národ.

Amin Husejní vyhlásil boj Izraelcům a Briti zkoušeli med i bič na jejich zklidnění, protože napadali britská zařízení, rafinerie, ropovody, úřady atd. Med byly omezení ŽIdů, bič třeba povolení sebeobranné domobrany Hagana a pomocné židovské policie. Husejní nakonec před a za války jel za Hitlerem jednat o řešení židovské otázky v Palestině. Němci z toho udělali propagandu, Briti ho místo vězení raději amnestovali. Za války Židé ze zaťatými zuby vstupovali do britských jednotek, ale Briti se je snažli držet zkrátka.

Zároveň stále blokovali imigraci, což v době holocaustu bylo fakt hnusné.

Po válce se množství přeživších Židů snažilo dostat do Izraele, ale Briti je chytali a zavírali je lágrů na Kypru a i v Německu. A vyhrožovali důsledky celému světu, když jim je bude posílat, včetně Československu, které pomoho s přepravou Židů z Polska do Itálie, kde exodus podporovala jak demokratická italská vláda, tak okupační jednotky USA.

Když židovští radikálové z Igrunu vyhodili do povětří velitelství Britů v hotelu King David, ta Britům došla trpělivost a oznámili OSN, že se mandátu zříkají a ať to nově vzniklá OSN vymyslí a vyřeší. Komise nakreslila šílenou mapu rozdělující Izrael i Palestinský stát na 3 překřížené části. V míru by to snad šlo, nutilo by to státy ke spolupráci, ve válce totální nesmysl. Jeruzalém navíc měl mít mezinárodní status ale nebyl, kdo by byl ochoten to hlídat. Židi s nevolí plán přijali, Arabové oznámili, že okamžitě stát napadnou a zlikvidují. Valné shromáždění OSN to schválilo. Tím začala první válka za nezávislost Izraele.

Židé byli napadeni vlastními Araby i cca 6 okolními zeměmi. Prakticky zázračně vyhráli, díky nekoordinovanosti nepřátel a díky tomu, že všichni kromě starých a dětí bojovali o své kibucy a vesnice a podřídili se centrálnímu velení. OSN na ně uvalilo zbrojní embargo, nikoli na arabské státy. Československo jim bylo ochotno cvičit vojáky a dodat zbraně a trofejní letadla (draze, ale aspoň). To byl vliv Jana Masaryka a židovských členů UV KSČ.

Během války místy Židé vyhnali arabské vesnice, kde se báli, že jim ohrozí komunikace, třeba do Z Židovského Jeruzaléma, který se snažili vyhladovět. Jinde odešli sami na výzvy armád, aby se připojili k boji. Také Židé museli uprchnout z arabských zemí.Území Gazy po válce zabral Egypt, Západní břeh (ZB) a Staré Město v Jeruzalémě s V Jeruzalémem Jordánsko. Tomuto odchodu/vyhnání říkají Arabové Nakba - pohroma. Uprchli do V Jeruzaléma, ZB, do Gazy a do dalších arabských zemí, které je ale považovaly za urchlíky a nepřijaly je.

Ve velkém Jordánsku se Palestinci úplně neintegrovali, vědělo se vždy, kdo je Jordánec a kdo je Palestinec. Jordánci byli královští, umírnění, Palestinci většinou levicoví, nacionalističtí, extrémní. To vedlo k několika atentátům i ná krále.

V roce 1967 Egypt zakázal prolouvání lodí (s ropou, atd.) do Izraele úžinou v Rudém moři. Zároveň nemohli plout Suezem. Tuto blokádu po ultimátu považoval Izrael za důvod války. Zároveň Egypt vyzval mezinárodní jednotky na Sinaji, oddělující oba státy po Suezské válce, aby se stáhly, což učinily a rozmístil na Sinaji své jednotky. Sýrie opakovaně dělostřelecky ostřelovala kibucy u Galilejského moře z Golanských výšin. Izrael na to zareagoval vstupem do války a během 6 dní hnal Syřany k Damašku, Egypťany zahnal za Suez a Jordánsko vytlačil z Jeruzaléma. Následně Jordánská armáda odmítla hájit ZB a stáhla se až za Jordán. Gaza a ZB tím připadly do okupace Izraelem. Po Jomkipurové válce Gazu Egypt předal Izraeli, Izrael mu navrátil Sinaj a podepsali mírovou smlouvu s tím, že se Izrael postará o Palestince.

Do Jordánska uprchlo vedení OOP a zde zřídilo výcvikové tábory teroristů všech barev. Protože zde byly letecké základny z WW2, unášeli sem letadla ze Západu. Nakonec připravili útok na mnichovskou olympiádu a pokusili se o převrat. Jordánská armáda konečně zakročila a po krátkém boji obsadila základny teroristů. Vyhnali OOP a ozbrojence do Libanonu za tiché podpory Izraele, který hájil Jordánsko (s nímž byl stále ve válce) proti tankovému útoku Sýrie.


Jordánsko se po pár letech zřeklo ZB ve prospěch OOP - a přestalo platit tamní úředníky.

Tak vznikl stav, kdy se jedná o "okupovaná" území, která ale nemají zemi, které by je okupovali. Spíše je to něco jako protektorát, nebo koloniální správa.

A Izrael by se území rád zřekl v principu území za mír. Na ZB to úplně nejde, protože v souladu s Izraelským právem, ale problematicky pro politickou situaci se na ZB usídlilo spoustu osadníků, kteří v politice podporují anexi. Proto po smlouvách z Oslo je ZB rozdělen na desítky enkláv pod správou Palestinské Autonomie, ale mezi nimi jsou silnice a vesnice pod správou Izralele. Tato Židy ovšem Izrael nemůže nechat Palestincům, protože by je vzápětí vyvraždili. V Gaze zkusil předat vše Palestincům a vysídlil i vlastní osady - a jak to dopadlo.

Naopak Židé co zůstali v Izraeli jsou dnes občany a volí do Knesetu, i když mají některá hloupá omezení prosazená v poslední době pravicí. Zase třeba nemusí na vojnu.