Jak píše Yuki, svěření do péče babiček bývá někdy sporné, na druhou stranu, do veřejného povědomí se obvykle dostane pár nejkřiklavějších problematických případů, méně jsou vidět případy, kde to funguje. Několik let jsem pracovala v doprovodné organizaci pro pěstouny, vzpomínám si na několik rodin, kde byly děti v péči prarodičů a opravdu to nebylo ideální, ať už proto, že podle našeho názoru prarodiče opakovali chyby, kterých se dopouštěli už u svých dětí, nebo proto, že u příbuzenské pěstounské péče je vždy těžší zabránit nevhodným zásahům biologických rodičů dětí, kteří často na dlouhé měsíce zmizí, pak se zase vynoří, nemají kam jít, tak se více méně vnutí do domácnosti ke svým rodičům a dětem. Pokud by se o dítě reálně trvale starali rodiče, kterým bylo dítě odebráno, jak píše Máslo, tak je to spíš selhání organizací, které mají nad rodinou dohled.
Na druhou stranu jsem poznala spoustu prarodičů i dalších příbuzenských pěstounů, kteří fungovali skvěle, u těch babiček a dědečků mi jich teda bylo často líto, jak ve věku, kdy by už měli nárok na klidnější život, jedou nové kolečko péče.
Bohužel, kvůli těm některým nepovedeným případům, nebo někdy i kvůli předsudkům soudců, zvlášť v některých regionech, soudy nerady svěřují děti prarodičům do pěstounské péče, spíš je dají do tzv. péče třetí osoby, takže bez finančního zajištění, předpokládá se, že rodiče budou na děti platit. Čili o děti pečují ti samí, možná problematičtí prarodiče, jako kdyby šlo o pěstounskou péči, ale navíc se dostávají do finančního presu a nejsou zdaleka pod takovou kontrolou, jako pěstouni. A přestože prarodiče mají přenesenou vyživovací povinnost vůči svým vnoučatům (tím bylo odůvodněno, proč byl prarodičům před několika lety snížen oproti jiným i příbuzenským pěstounům příspěvek), připadá mi nefér, že obvykle nesou naprostou většinu nákladů spolu s osobní péčí jen jedni z dvojích prarodičů.
Jinak, příbuzenští pěstouni stejně jako pěstouni tzv. zprostředkovaní musí absolvovat 24 hodin vzdělávání ročně, jednou za dva měsíce by s nimi (i se svěřenými dětmi) měl být v osobním kontaktu pracovník doprovodné organizace a jsou i pod dohledem ospodu.
Svěření vhodné osobě v rámci širší rodiny může být v mnoha případech tím nejlepším řešením, dítěti zůstává zázemí dalších příbuzných, v některých případech se po čase i snadněji než z rodiny nepříbuzenských pěstounů vrací ke svým rodičům, pokud u nich šlo o nějaký přechodný problém, ze kterého se jim povedlo dostat.