otázka je, jestli je obdarovávání jediná věc, která mu prostě nejde...
třeba mí rodiče se téměř nikdy netrefili s dárkem... dlouho mě to mrzelo, spojovala jsem si to s tím, že mě prostě málo znají, přemýšlela jsem, proč mi proboha neustále dávají věci, které nemám ráda, nelíbí se mi, nepoužiju je... dnes jsem smířená s tím, že jim prostě dárky vybírat nešlo... táta přešel na předávání hotovosti a musím říct, že je mi to příjemnější, odpadá ten tlak, že bych se měla zatvářit radostně nad něčím, co vůbec nechci...
takže jestli jinak funguje normálně jako manžel a táta, asi bych doporučila smířit se s tím, že dárky od něj nejsou dárky a nepřikládat tomu žádný význam, brát to jako jeho podivnou úchylku...