Přidat odpověď
Evelyn, pro mne byla puberta a vlastne i roky na vysoke uplne strasne, pritom jsem mela stabilni rodinne zazemi, oba rodice spolu az dodneska (od roku 1970 stale v tom byte, ktery ted vyklizim...uz i tu zabordelenou garaz jsme meli, tehdy jeste pomerne uklizenou)
vlastne jsem zacala byt velmi spokojena az po revoluci, kdyz jsem se mohla zacit poradne realizovat, naucit se anglicky od rodilych mluvcich atd.
a taky jsem mela babicku a dedu, kteri zemreli az davno v me dospelosti, a porad tu chalupu, kterou ted opravuju....vzdycky jsem mela pocit stability a kontinuity
ale ve veku 15-22 jsem v jednom kuse chodila na hrbitovy a uvazovala o tom, ze se zabiju
Předchozí