Vážný nemusíš. Kdybys svatbu nechal na dětech s největší pravděpodobností by se stejně vzali - a tebe by to nestálo tři roky života. Dělají složitou církevní svatbu kvůli sobě nebo kvůli tobě? To je poměrně zásadní otázka. Pokud někomu bezprostředně nezachraňuješ život (a pokud nejsi profík, tak nejlepší záchrana je v 95 procentech případů zavolání záchranky) dělej jen věci které CHCEŠ dělat, zbytek postupně nedělej, deleguj, odbourej. Co pomůže, když teď budeš řešit dceřinu svatbu za rok místo sebe, když se může klidně stát, že těsně před svatbou se v lepším případě jen sesypeš, v horším se jí nedožiješ? Pokud by tě dnes srazila tramvaj, tvá rodina bude smutná, bude mít problémy ale s největší pravděpodobností budou žít dál. Není to o tom, že jsi nenahraditelný, ty se jím děláš. Ale důležitější pro své blízké jsi živý a soběstačný příštích 20-30 let než jako peněženka a taxikář další tři a pak je v tom necháš zkoupat - buď prostě nebudeš žít nebo budeš přítěž ty pro ně. Pořád platí pravidlo, že pokud chceš někomu pomoct, musíš nejprve pomoct sám sobě.