Nevím, netuším. Mám kolem sebe hodně lidí co má nějakou rodinu v zahraničí, děti, které tam zůstaly.

I já jsem strávila cca 10 let v zahraničí, ale mám za manžela Čecha a vrátili jsme se po úvaze, že nás jednou rodiče budou potřebovat. Nebydlíme tedy blízko, ale ať jednou nadejde čas, své sestry čas od času vystřídat v péči a nechat jim oddechnout, budeme po ruce a děti máme už větší a rodiny jsou zatím zdravé obě. Možná nás tahle záležitost potká až v důchodu a přestěhujeme se zpět do domoviny, kdo ví?! Ale když se něco stane, je fajn být za 3 hodiny "doma".

Vlastním dětem bych ve studiu v zahraničí nebránila a asi bych nebrala nijak zle, kdyby mě/nás tu nechaly. Já jsem ale fakt jiná povaha. Ráda cestuji a až bych jednou nemohla, přestěhovala bych se někam, kde k nim budu mít blíž. Nelpím na místech, městech, bytech a domech a kdo ví jaké budou mít časem děti vztahy mezi sebou a jaké si najdou partnery. Já jsem taky nebyla od jisté doby zrovna vzorná dcera a hodně mě to táhlo ven .