Čumčo, "dobře vím, jaké to je "je pro mě těžké vůbec žít", už jsem tu popisovala, jak jsem formulovala dopis dětem na rozloučení, pamatuješ? "

ano, pamatuju, proto je docela s podivem, že jsi nepochopila, co píšu

Ale máme i toto evidentně jinak.
Krásy a "drobná pozitiva" vnímám a uvědomuji si stále, trvale, stejně jako v nich stále nevidím smysl života - důvod žít. To, že duha je nádherná a já jsem relativně schopná, nijak neumenšuje můj smutek a pocit marnosti.