Čumčo, úsměv tam byl nikoli pro znevážení výroku, ale jako kdybych s tebou mluvila: Potvrzení, že jsem pochopila, jak to myslíš (že člověk může být pyšný na to, čeho s úsilím dosáhl, přestože pro jiné je to samozřejmost), a že pro mě je toto. Bylo to vstřícné, upřímné, skoro bych řekla pokorné.

Jak jsi později napsala, nepochopilas to. To, co jsem napsala (a ve stejném duchu Rose) jde úplně mimo tvoje uvažování. Ok, to ještě neznamená, že ti to někdo má za zlé.