Čumčo, jaké ohlédnutí za dnešním dnem?

Jsme ve sledu příspěvků, které počínají tím, proč by měl být chlapec na sebe pyšný až bude dospělý, až vyroste z puberty.

Vysvětlily jste mi, že pokud ho to bude stát úsilí, má být na co pyšný.

Pochopila jsem (myslím) váš (tvůj a Ropušin) princip, a v jeho smyslu jsem se pochválila za to, že žiju. To nebylo "hodnocení" jednoho dne, o to přeci nešlo, ale obecná věc.

Nemusíš o mě vědět vůbec nic, abys mohla prostě jednoduše přijmout, když píšu, že můj majstrštyk je, že ještě žiju. To obsahuje vysvětlení samo v sobě, pokud vezmeš vážně, co píšu, a nepředhodíš mi s úsměvem, že to hraju do autu a flákám.