Smarja, ted mi po tvym popisu doslo, proc me zadna krize nedohani, ac nejstarsi ze tri deti bude ta neceky rok plnolety (dikybohu!) V podstste by se z toho dalo vyvodit obecny pravidlo- musite mit neuveritelne pestrej zivot, pak se do toho rozpolozeni nemuzete dostat V mych skoro 40 letech jsem jeste nikdy nedosahl nejakyho nudnyho kontinua po dobu delsi nez cca dva roky, v zivote jsem postupne zmenil (a menim) furt vsechno a nic mi neni svaty, socialni role, pohlavi, povolani, zem, ve ktery ziju, konicky, casto se stehuju nekolik set km daleko, kdyz mi neco nevyhovuje, zmenim to. Muj zivot ted se znacne lisi i od toho pred tremi lety, jeste vic od toho pred peti, deseti lety... a nedokazu ani predpovedet, jak bude vypadat za dva roky, natoz pet let. Takze to, ze bych se nekdy dostal do situace, kdy bych panikaril z toho, ze v zivote nic nestihnu, to je asi to posledni, co mi hrozi Vrele doporucuju.