Jedním z klimakterických pozitiv vidím to, že už tak úplně neřeším, zda mi něco dělá super postavu. Žiju si tak nějak na vnitřní i vnější pohodu, což se klimakteriem pro mě stalo velmi důležitým. Neřeším své nedostatky.

Overaly jsem nosila v dětství a v mládí. Líbí se mi moc, občas mám cukání si nějaký zase pořídit. A pak si vzpomenu na ten opruz se svlékáním na WC. Když jdu na potřebu bez overalu, svléknu si spodní část oděvu. V overalu se musím svlékat komplet, vrchní část různě přidržovat, aby se někde neomočila či neoválela, sedím tam do půl těla nahá... Jednou jsem se díky němu dokonce počůrala. V deseti letech jsem šla domů z kina (z Vinettoua), chtělo se mi, vylítla jsem čtyři patra, odemkla a začala ze sebe rvát bundu a overal. No nestihla jsem, a před návštěvou !!, která u nás zrovna byla, pode mnou byla velikánská louže.
Pak jsem teda ještě jednou overal nosila, slušel mi, ale na to už kašlu. Pozitivem klimakteria = pohodlí a praktičnost