koníčku, tady nám, starým raketám, nezbývá než doufat v jistou slepotu našich partnerů, kteří nás stále vidí jako ty krásné mladé a zářivé ženské, co poznali na začátku
a když pak přijdou na sraz bývalých spolužáků, nestíhají ani pobrat, kam se ztratily jejich krásné spolužačky a proč na sraz přišly jejich staré matky místo nich... a v mysli pak vidí tu svou "stále mladou" manželku a říkají si, jaké mají štěstí... pak nezbývá než doufat, že to prozření a uvědomění si své staré ženy jen tak nepřijde
(a když máme štěstí, podobná slepota zasáhne i nás a tak stále vidíme svého muže jako toho nestárnoucího frajera i když ve skutečnosti by si o něj ta krásná dvacítka neopřela ani kolo
)