Já nevím, co chtít od člověka, kterému je manželka přinejlepším lhostejná a přinejhorším ji nesnáší. Někdy prostě láska vyprchá a s ní i ostatní kladné city a pocity. A člověk se začne chovat jako "hovado". No a u protějšku rázem spadnou růžové brejličky a vytanou vzpomínky na to, že člověk se jako "hovado" choval už dávno před tím.
A ty děti se s tím občas, chudáci malí, svezou.
Samozřejmě výše uvedené může platit i opačně a jako "hovado" se může chovat i manželka.

Takže nejlepší a nejhodnotnější je, když se alespoň jeden jako to "hovado" chovat nebude, bude se chovat rozumně a pragmaticky, nebude druhého soudit a hodnotit, bude myslet taky především na sebe a na ty nebohé děti, ať z toho vylezou s co nejmenším traumatem. Všechno si dobře promyslet, zjistit a zajistit.

Hodně sil do nového života a moc si neošklivte ten život dosavadní.