Holky, jak jsem psala, bylo toho opravdu uz hodne moc. K tomu taky takovy zvlastni nezajem - jako manzele jsme spolu zili se vsim vsudy, ale na druhou stranu ho moc nezajimalo, co ja v praci, jaky jsem mela den apod. Vsechno, na cem mi zalezelo, mi vzdycky nejakym zpusobem zkazil - nevim, jestli vedome nebo nevedome, za nic se nedokazal omluvit. Kdyz jsem chtela, aby byl doma klid, tak jsem vzdycky prisla ja a omluvila se i za neco, co jsem vedela, ze neni moje chyba. A od toho konce cervna-zacatkem cervence, kdy to zrejme mezi nim a milenkou vygradovalo k fyzickemu kontaktu, to uz se choval opravdu ke mne hnusne - uplna ignorace zprav, volani, protoze domu nechodil, udajne mel hodne prace v praci, kde i prespaval, hadky kvuli blbostem apod. A ja blbec v te dobe nechapala, co se deje. To se mi ted vsechno v hlave vraci. Zkousela jsem si predstavit, kdyby se vratil a omluvil se - coz opravdu z jeho strany nehrozi - jak by to vypadalo. A jsem presvedcena, ze bych to odnesla zase jenom ja. Ja bych se trapila, kdyz by se nekde zpozdil, ja bych se trapila, kdyz by porad koukal do mobilu apod. A myslim si, ze na zacatku by treba se i snazil, ale pak by to bylo to same. A opravdu nechci resit podobnou vec v 60 ci 70 letech, kdy uz na to nebudu mit silu.