No, tak to je něco jinýho...

Pokud je to celkově chlap k prdu a potřebovala jsi jen tu "poslední kapku", tak fajn.

Mě to ze začátku připadalo, jako přílišný radikalismus po první chybě po 27 letech.

Dětem to podat normálně - rozvody se stávají, je to smutné, ale není to žádná tragédie. Život se změní, ale pro ně snad ne až tak moc.
Jak jim vysvětlit, že jejich táta o ně nejeví zájem, to nevím. Asi jako všechno, pravdivě a uměřeně věku. Řekla bych, že ani já to nechápu, ale věřím, že je to jen dočasné ... A aby děti věděly, že i když naše manželství končí a případně já se teď cítím ublížená (pokud vědí, že je v tom milenka), že pro ně je to pořád táta.

Jestli jsem pochopila, tak on teda k té milence nešel, ona furt je se svým manželem. Tak to by na děti čas mít mohl, když nežije v hormonálním šílenství začátku vztahu. Vony hormony zamilovanosti, po třeba 20 letech, co je necítil, jsou sviňa...

Někdo to tu už psal, že měl ze svého manžela pocit, že je na drogách... Jo, to tak prostě bejvá v téhleté fázi... Kdyby to ruplo o pár měsíců později, tak by to bylo zase jiné...