Do naší spádové, vyhlášené a vyhledávané školy chodí jen jedno naše dítě, to nejmladší. Historky, které jsem slýchala od zkušenějších rodičů byly tak šílené, že jsem dala starší děti raději jinam.
U syna se to zpočátku jevilo dobře, ale byl covid a děti (tehdy prvňáci) neměli žádnou online výuky. Tím ztratili jakýkoli kontakt a jakoukoli motivaci. Podobně divoká byla u druhá třída. Až třetí byla normálnější. Ale já už před tím tušila, že syn bude mít nějaké SPU, i když učitelka nám tvrdila, že ne. Na můj popud jsme šli do poradny a jak už jsem psala, v polovině třetí třídy přišla diagnóza dyslexie, dysgrafie, dysortografie + ADHD. Syn není divoké ani zlobivé dítě, ale má hrůzu z písmenek a utíká do svého světa. Učitelka se nijak moc nesnažila ho vrátit do procesu, on se snažil tím vším proklouznout za cenu co nejmenšího odporu. Byl také hodně nemocný, angíny, bronchitidy, psychosomatika. Na konci května!!!! jsme se dozvěděli, že bude dělat dodatečné zkoušky, protože hodně chyběl. Racionálně jsem chápala, že jemu prázdninové učení prospěje, ale vadilo mi, že mě nikdo nekontaktoval v průběhu roku. Žádná zpráva (XY neudělal toto, nesplnil toto, nedonesl toto). Ve škole nemají známky. Toto vše jsem se dozvěděla vlastně náhodně na konci května. OK, syn se učil, v den zkoušek jsme přišli do školy a dozvěděli se že dítě, celkem vyděšený a ve školním světě ztracený třeťák nesmíme ke zkoušce doprovodit. To už jsem bouchla. Velká scéna, naštěstí ne před dítětem, nakonec ustoupili. To už jsem tušila, že můj vztah ke škole bude hodně komplikovaný.
Na začátku čtvrté třídy nová učitelka, bez odpovídajícího vzdělání (což mi vzhledem k synově diagnóze prostě vadí) a navíc přišla s nápadem "chci, abyste respektovali moje rozhodnutí, že je nutné zaplatit 4000 do třídního fondu". Nebouchla jsem, napsala jsem slušný mail. Ředitel mi napsal, že pokud škole nedůvěřujeme, máme si najít jinou.
A do toho všeho za mnou včera přišel syn, že je třeba podepsat školní řád. Zde rodič souhlasí, že bude respektovat učitele, že si školu pro své dítě svobodně vybral a že bdue respektovat její pravidla. A to už jsem bouchla úplně a napsala řediteli, že nemohu respektovat školu, která nerespektuje ani svoje vlastní pravidla (protože v klasifikačním řádu je jasně uvedené, že učitel komunikuje skrze žákovskou knížku a loni nebyla komunikace žádná, ani skrze knížku, ani jinak, třeba mailem) a že bych ho chtěla upozornit, že jsou naše spádová škola a že my si je nevybrali.
Odepsal, že se musíme sejít a probrat naše povinnosti vůči škole.
A tak tu sedím a v bojovné náladě se sklenkou vína dumám nad těmi povinnostmi vůči škole. Pošlou k nám OSPOD? Jediná povinnost, kterou mám je, že musím dítě do školy posílat. Samozřejmě, chápu význam vzdělání, s mužem jsme oba vysokoškoláci, já dokonce učitelka (jen na úplně jiném typu školy). Nebo?