beat, díky za článek, ale utvrzuje mne i nadále v tom, že i mezi lékaři jsou lidé nedostatečně empatičtí až hrubí a mají blízko k rozdávání hraběcích rad... a některé z těch názorů vidím až jako rouhání se...
ne, nadále odmítám přijmout byť i jen náznak, že za rakovinu si člověk může sám, případně ještě hůř u dětí je vinou rodičů...
zajisté nepopírám, že psychika může ovlivnit fyzický stav těla, jen si myslím, že jde spíš až o ten stav POTOM, že může pomoci s uzdravením se či naopak škodit, nikoliv být příčinou bujení cizopasných buněk...