“Oni mi fakt nechtěli ublížit, ale koukali, jak se učím pečovat o někoho inkontinentního, sami se zapojit nechtěli/nemohli, budilo to v nich nepříjemné pocity, a tak plácali první, co jim slina na jazyk přinesla.
Ale nebylo to ze zlého úmyslu...”
Někdy se vlastní selhání řeší útokem.. Je pak snazší se s nim vyrovnat, ptž neděláme chyby my, ale ukazujeme na chyby druhých. A když pak alespoň jedna strana tohle pochopí a a najde v sobě jistou shovívavost k druhému, stav se muže nějak zklidnit.