Magrato,
musíš si občůrat své rohy.... ono se nejvíc nakládá na toho vola, který nejvíc táhne.
Verencovy příbuzné pošli do zadele - vzhledem k tomu, že pomoc žádná a ještě tě navíc stresujou, tak se ti spíš uleví, pokud s tebou nebudou vůbec mluvit.
Verence postav do latě - jasně, jsou věci, s kterými nic nenadělá - nemůže nastoupit do dolů nebo něco takovýho - ale mohl by převzít alespoň nějakou tu logistiku a "přemýšlení" - papíry, vyřizování lázní, pojištění atd. Osobně bych nevylučovala, že chlapovi by prospělo, kdyby viděl, že je někde potřebný a užitečný.
Zkus promluvit s dcerami - že teď je ten moment, kdy potřebuješ, aby taky zabraly a trochu pomohly. Ono kdyby ti ke všemu ostatnímu třeba ubyly starosti s nakupováním, úklidem, vařením atd. - tak by to bylo taky lepší. A ať si uvědomí, že pokud se zhroutíš ty, tak jim přibyde mnohem víc problémů. Pubertální děti ani nemusí vnímat, jak moc vyčerpaná jsi ty - dokud funguješ, tak to berou jako samozřejmost, musí se jim to říct natvrdo a na rovinu.

A dále by bylo dobré se zamyslet i nad tím, že třeba věci fakt nedopadnou dobře - takže i nad nepříjemnostmi typu jestli by nebylo lepší se přestěhovat do menšího / levnějšího / udržitelnějšího bydlení, najít si jinou / méně náročnou práci atd. - prostě začít plánovat i na eventualitu, že manžel už nikdy nebude úplně fit a tobě bude ubývat sil atd.
To teda z vlastní zkušenosti, já právě tohle plánování potřebuju k tomu, abych nebyla ve stresu - ten pocit, že jsem si vědoma všech případných průšvihů a že mě nezaskočí ani suboptimální vývoj situace. To je můj "lék" na přemíru stresu.